VÝPRAVA S VELKÝM V,
20. červen 2020
Sedím na mé oblíbené svazové přehradě a vzpomínám, jak jsem tady byl na poslední výpravě před osmi měsíci. Byl říjen a nachytal jsem krásné ryby do 11 kg. Při vzpomínce na vichr, který se přehnal přes údolí, se v duchu zasměji. Předpověd hlásila, že přijde vichřice. Bivak jsem zatížil kameny a přihrnul hlínou tak, aby se vítr nedostal pod bivak. Psal jsem si s kamárádem z Prahy a dělal si srandu, že odletím i s bivakem a přistanu v Praze. Ve tři ráno vše začalo. Vítr foukal ze všech stran a bivak praskal ve švech, ale držel. V šest ráno stále foukal vichr, vše mělo trvat až do 12 hodin a mě se chtělo hrozně moc na záchod. Pootevřel jsem dveře bivaku, abych zjistil, jak to vypadá, ale… V tu chvíli foukl obrovskou silou vichr otevřenými dveřmi do bivaku, ozvala se rána a bivak vystřelil do vzduchu. Naštěstí mám na zemi příčně natažený popruh, takže jsem stihl bivak strhnout k zemi. V tu chvíli jsem se začal smát, jak blízko jsem byl letence do Prahy.
Ze vzpomínek mě vyruší padák na můj prut, který je zavezený 200m pod skálou v hloubce 15 metrů. Rychle beru pláštěnku a zasekávám. Snažím se dostat do kontaktu s rybou, ale vytahuji pouze montáž bez zátěže. Používám odpadávací systém, kdy ryba zabere a zátěž sama odpadne. Ok, 1:0 pro ryby. Vše znova zavážím a déšť ještě více zesiluje. Prší už celý týden a voda stále stoupá.
Na mém oblíbeném místě jsou rybáři a proto musím improvizovat. Doufal jsem, že v tomto počasí zde nikdo nebude, ale opak byl pravdou. Jsem zde druhý den a stále více prší. Odpoledne převážím pruty a zakrmuji, ale bez výsledku. Následující noc, stejně jako den je bez záběru a já vím, že se chci stěhovat. Na internetu sleduji stav vody a ze všech stran zprávy, jak se začínají zvedat hladiny řek a hrozí povodně. Píšu si s Martinem, který mě zásobuje krmením na ryby a dozvídám se o stavu Labe, kde se zvedla hladina o 1 metr a všude plavou celé stromy. Tak to není dobrá zpráva, protože se hladina na mém revíru opět zvedla.
Je další den ráno a já přemýšlím, kam se přestěhuji, když v tom z dálky vidím, jak se v průtrži mračen rybáři z mého oblíbeného místa balí a odjíždí pryč. Není o čem přemýšlet. Hned balím své věci a stěhuji se.
Nepotřebuju ani echolot, vím, kam přesně položit montáže. Na jeden prut kuličku Hot Pálavy 24 mm a druhý dva játrové knedlíčky Livera proteinu 24 mm. Ještě PVA a tři hrsti ke každé montáži. Na druhé straně jsem viděl rybáře, kteří zde byli přede mnou a zaváželi vše na jiná místa. Mimochodem bych byl rád, aby si srací díru každý rybář po sobě zakopal. Není moc příjemné přijít na takové místo, děkuji.
Déšť ustává, ale hladina se stále zvedá. Na internetu je vidět, jak je hladina těsně pod maximální kótou. Sedím a pozoruji pruty, tady je to správné místo, tady tomu věřím. Okolo projíždí loď a já slyším, jak se na ní baví o nějakém bordelu, který se valí přehradou, ale více se mi nepodaří zachytit. Bohužel cca. za dvě hodiny pochopím. Přes celou přehradu se přivalila obrovská masa jehličí, trávy, větví, leklích ryb a všelijakého nepořádku. Celá masa se přivalila a vzhledem k tomu, že chytám před mírnou zatáčkou, zastavila se a zůstala stát. Vlasce se mi obalily touto kaší bordelu. Proboha, co s tím? Snažím se okolo svého lovného místa pádlovat se člunem a rozehnat tuto kaši, ale vždy se za mnou zavře jako tekutý písek. Po půl hodině to vzdávám. Vracím se na břeh a na swingrech the Wasp nastavuji zátěž 170g, maximum co dovolí. Nikdy před tím jsem takovou zátěž dávat nemusel. Odpadávací kámen na druhém konci prutu má kolem 250 g, tak snad vše bude držet. Bezmocně pozoruji, jak se valí více a více nepořádku, který díky zápachu s tlejících ryb a trávy, přitáhl i neskutečné množství much.Nedá se nic dělat, místu věřím, stěhovat se nebudu a jestli v tomhle přijde ryba, bude stát určitě za to.
Je večer a já hypnotizuji pruty a usínám v sedačce. V jednu ráno mě probouzí krátké pípnutí na levý prut s jednou kuličkou Hot Pálavy a já vystřeluji jako blesk. Bohužel u prutu zjišťuji, že se na vlasec obalil chuchvalec větví, ale i přesto stojím u prutů a silou vůle přemlouvám ryby k záběru. Když kolem druhé hodiny usínám, probudí mě v 6 hodin chrochtající divočák, nesnesitelný zápach a hejna otravných much. Okolo prutů mám cca. dvacet centimetrů tlustý nános trávy a větví, a vidličky téměř pod vodou. Hladina stále stoupá. Opět se snažím se člunem rozehnat bordel, ale rychle vše vzdávám. Ke všemu po dlouhé době vysvitlo sluníčko a zápach ještě zesílil. Ach jo, nedá se nic dělat, tentokrát ryby vyhrálya vzhledem k tomu, že hladina stále stoupá končím a balím věci, není to poprvé, kdy jsem na výpravě vyhořel, ale udělal jsem pro to vše, co umím.
Tak, vše zabaleno a už zbývá jen lehátko a spacák. ,,TTTTTTTTT“, krátký padák na pravém prutu se dvěma játrovými knedlíčky. Na nic nečekám a sekám, ale realita je jiná. Přes nános bordelu nezvednu ani prut. Navinu několikrát vlasec, sakra, vypadá to, že jsem ve vázce. To snad né. Dávám prut do lodě a povoluju brzdu. Když se odrazím, začne se mi brzda zběsile protáčet. Chvilku nevěřícně koukám, ale jediný důvodem může být ryba. V tu chvíli mě zavalila obrovská dávka adrenalinu. Rychle jsem odmontoval pádlo z lodi a začal dělat cestičku od vlasce na volnou vodu. Zvedám prut a dovíjím vlasec. V ten okamžik se prut začne ohýbat až k vodě a brzda zběsile protáčet. Hladina adrenalinu se mi zdvojnásobuje. Kapr zajíždí zpátky pod masu bordelu, snažím se ho otočit a dostat zpět na volnou vodu, což se mi daří a dále souboj pokračuje na volné vodě. Drží se u dna a táhne mě pod skály, hlavně opatrně a nepříjít o něj. Souboj trvá dalších zhruba 20 min., než se mi podaří dostat kapra na hladinu. Hlavně opatrně. Když chci kapra přitáhnout k podběráku zjišťuju, že se mi na uzlíku od šokovky nabalila tráva a nemohl jsem navíjet vlasec, to snad ne. Pouštím kapra zpátky do hloubky a rukou odstraňuju trávu. Zvedám kapra k hladině a na poprvé podebírám. Jóóóó, křičím na celé údolí a rybář projíždějící okolo mě na člunu se směje. Rychle znova vybaluju podložku, ještě vodu do kyblíku a polít. Váha se zastavuje na 15,3 kg. Znova řvu radostí na celé údolí ,,je to tam“. Po sérii fotek dělám u člunu pádlem cestičku a pouštím kapra zpět. Celý se třesu a píšu všem kamarádům. ,,Jaký měl parametry“ ptá se mě Radek a já zjišťuju, že jsem ho v té euforii ani nezměřil. Další hodinu sedím a nemůžu se pohnout. Přemýšlím jestli zůstat nebo odjet. Když uvidím z dálky blížící se další poloostrov bordelu, a zjišťuju, že hladina stoupla od rána o další metr, tak není co řešit, balím.
V autě přemýšlím o této výpravě a ptám se sám sebe, když jsem chytil jediného kapra, jak byla úspěšná? Rozhodně pro mě výprava s velkým V. Není to přece o tom, chytit 50 ryb nebo přes 20 kg, ale o tom, jak se, byť k té jediné rybě 15+, rybář probojuje. Rozhodně top V.